Proč vám ve školce neřeknou, kdo kousl vaše dítě

Pravidlo platí na obě strany

Když dojde ke kousnutí, první otázka je vždycky stejná: kdo to byl? My na ni nesmíme odpovědět. Ani vám — ani rodičům toho druhého dítěte, kterým se zase neřekne, čí dítě to kouslo. Neutralita musí platit na obě strany, jinak to neutralita není. Rodiče si to potom často zjistí mezi sebou sami a to už je mimo nás. Ale od nás to nepřijde.

Proč to pravidlo chrání i vaše dítě

Zní to nespravedlivě, dokud si člověk nepředstaví druhou stranu. Dítěti, které kouslo, jsou dva roky. Je frustrované a chybí mu slova. Není to „ten agresivní" — jenže jakmile padne jméno, zůstane mu nálepka: mezi rodiči, u vyzvedávání, na hřišti. A tohle je ta část, kterou většina rodičů nikdy neslyší. Za měsíc to může být vaše dítě. Ve výzkumu mezi 477 matkami dětí od 6 do 24 měsíců uvedlo 94 % z nich za poslední měsíc aspoň jeden projev fyzické agrese. Skoro každé dítě si tímhle nějak projde. Pravidlo, které vám dnes vadí, vás příště ochrání.

Co vám naopak říct musí

Anonymita se týká toho druhého dítěte. Netýká se toho, co se stalo. Všechno, co potkalo vaše dítě, máte právo vědět, a ptejte se, dokud vám to není jasné.

• Jak hluboké kousnutí bylo a jestli byla porušená kůže.
• Jak přesně se to ošetřilo a kdy.
• Co se dělo v minutách předtím.
• Jaké kroky budou následovat, aby se tomu zabránilo.

Co se děje potom, co odejdete domů

Dítě, které kouslo, se netrestá a nic moc se mu obsáhle nevysvětluje. Vysvětlování nic dítěti nevysvětlí, určitě ne dítěti, které ještě nemluví, a stud v tomhle věku nic nenaučí. Reakce je klidná a krátká a pozornost jde k dítěti, které to bolí — k tomu vašemu. A pak je observace. Ne abychom ho přistihli, ale abychom zjistili, kdy kouše a co je nejčastější motiv. Před obědem, ke konci dne, v koutě, kde je více hektičnosti, když mu někdo něco vezme. Skoro nikdy nejde o povahu. Je to okamžik, který má svoje spouštěče — to je jediné, co se snažíme odstranit.